Co všechno se vám změní v životě, když budete tančit argentinské tango?

Protože seznam by byl dlouhý, tak vyberu ty věci, které se nejvíce změnily u mě.

Cestování

S rodiči a o trochu později s turisťákem (turistickým oddílem, ne salámem!) jsme vždy cestovali po ČR. Bavilo mě poznávání nových míst. Bylo to hlavně o přírodě a zábavě v ní. Výpravy za dobrodružstvím. Později jsem se cestování nevyhnula ani v práci. Pravda je, že už to bylo daleko méně o poznávání nových míst, protože ve skutečnosti jsem poměrně brzy vstávala, 100 a více kilometrů řídila, na úřadě vyškolila uživatele a zase jela domů.

A pak přišlo tango.

Jasně, nejdříve jsem se do světa moc nehrnula. Svázaná obavami, že nikde nikoho neznám, nedomluvím se, nevím jak to jinde chodí. Ale pak přišly milongy a první festivaly nebo maratony v blízkém Polsku. Polsky sice nemluvím, ale bydlím kousek od hranic, tak jim aspoň rozumím. Jet na tango do jiného města v ČR znenadání nebyl problém. A najednou koukám, že cestuji po celé Evropě a jsem s tím v pohodě.

A co se tedy změnilo? Důvod proč cestuji. Najednou je to hlavně neznámá kultura a lidé žijící tam venku. Chuť poznávat jak žijí, co jí, jaké mají tradice a co nás spojuje. No nebude překvapením, že je to vždy TANGO, že?

Cizí jazyky

Především tedy aktivní mluvení. Ano, pokud máte ostych mluvit, rozhodně se dejte na TANGO. S cestováním za tancem se prostě pojí to, že musíte mluvit. I když je to často jen pár opakujících se frází, které si říkáte mezi jednotlivými tandami. Má to výhodu, že opakováním se je dobře naučíte.

Účast na workshopech, ale i jiných tangových událostech mě donutila brousit angličtinu. Do dokonalosti to má stále daleko, ale mluvím 😊. A v jiných jazycích se snažím pochytit alespoň základní věty a fráze. Baví mě, když vyjedu ven, kde se mluví anglicky, polsky, španělsky. Je to hotový babylon, ale taky ohromná zábava. Motivace je tedy jasná a dlouhodobá.

Komunikace

Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem čistý extrovert. S komunikací přece nemůžu mít absolutně žádný problém. Jsem otevřená a pouštím si lidi snadno do života. Hmmmm... no a pak pár let tančím tango a zjistím, že ty hranice je možné ještě posunout. Najednou komunikace beze slov je důležitější než ta mnohomluvná. A je těžší naslouchat řeči těla než řečem. Pustit si cizí lidi tak blízko, aby byl "slyšet i šepot". Tady je tedy otevřené velké pole působnosti. A je se stále co učit.

Vedení versus následování

O tom jsem napsala dříve rovnou celý článek.Takže za mě brutální změna. Hlavně v hlavě. Připustit, že následování může být příjemné byla rozhodně dřina. Pochopit, že lídrovi dělá radost vést (a nekecat mu do toho) byla dvojnásobná dřina :-D.

Tady si dovolím malé odskočení od tématu. Jeden můj bývalý kolega mi kdysi řekl, že kdyby pracovali jen muži a zajistili by tím svou rodinu (jako to bývalo kdysi kdysi dávno), tak by svět byl lepší. Všichni (muži), kteří by chtěli pracovat, tak by měli práci (protože by jim ji "nebraly" ženy). A ženy by pečovaly o rodinu a muže. Všechno mé feministické přesvěčení se tehdy ve mně vzbouřilo. Jak jako že by pracovali jen chlapi? My (ženy) jsme přece schopné se o sebe postarat! Až s tangem jsem pochopila ten rozdíl... Nejde o to, že bychom to nezvládly. Ale, že muži (lídři) to pro nás rádi udělají. Aspoň ti, kteří jsou opravdoví chlapi. Konec odskočení od tématu 😊. 

Společnost nebo chcete-li komunita

Jo i v tohle se můj pohled na svět změnil. Lidé, kteří propadnou tangu jsou prostě komunitní typy. S mým kamarádem Evženem jsme zajedno, že tango komunita je plná introvertních asociálů (jo našly by se i horší výrazy...). Fakt naprosto drtivá většina lidí si užívá svoje tango uvnitř sebe. Jasně, že při tanci chceme všichni vypadat krásně. Ale jsem přesvědčená, že když si to člověk užívá vevnitř a jeho duše se tetelí blahem, navenek se to prostě dostane. Takže už nejsem o sobě tolik přesvědčená, že jsem extrovert. A jsem s těmi ostatními asociály děsně ráda. A vážně se chovají jako komunita 😉.

Vnímání hudby

Nikdy jsem nebyla a ani nejsem nadšenec do moderní hudby. Na druhou stranu, že bych byla zarytý posluchač hudby, kde je slyšet chrastění desky, to taky ne. Zazpívat si nebo se hýbat do rytmu, to mě bavilo. No a s tangem najednou přišla touha prožít hudbu. Splynout s ní. Pochopit o čem je.

Co napsat na závěr?

Možná to, co se dá vyčíst mezi řádky. Jestli máte rádi cestování, lákají vás cizí jazyky, chcete poznávat nové přátele a někam patřit. Tak je ARGENTINSKÉ TANGO pro vás to pravé. Stejně jako pro mě.

A po čem toužíte vy? Co vám tančení tanga změnilo ve vašem životě?

text: Lucie Kožinová (Tanguera centrum)