První lekce tanga
První milonga
První zahraniční milonga
První tango maraton
Poslední tango
Tango v době koronavirové

Kde začít?

Chtěla jsem psát článek o argentinském tangu.
O jeho historii, o tom, co to vlastně je tango, ale co o něm vlastně můžu říct?

Pro mně znamená tango hlavně emoce a opravdové vnímání hudby.

Emoce jsou to, co odlišuje tango od jiných tanců. Učíte se chodit, učíte se následovat partnera, ale potom přijde změna...tak začnu pěkně od začátku...

První lekce tanga

"Vleču" svého muže do Ostravy na kurz argentinského tanga.
"Proč jsme nešli do tanečních pro pokročilé jako ostatní?" zní jeho otázka.
"Protože... nevím, vždycky jsem to chtěla zkusit... Navíc bys měl náskok, víš, že jsem nechodila ani do tanečních a tančit vůbec neumím."

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?"

Vybavuje se mi před očima dokument o argentinském tangu v Praze a videa s rozevlátými páry tančícími na chytlavou hudbu na youtube. Dokonalá hra a souhra. A také scéna z filmu Moulin rouge...tajemství, emoce. Ale jaké to bude ve skutečnosti?

Přicházíme do sálu. Všichni nás objímají a říkají:
"My se tady všichni objímáme a tykáme si."
"No proč ne?", šeptám si pro sebe, alespoň opadne napětí.

Učíme se přenášet váhu a udělat první krok.
Začíná hrát hudba. Je mi povědomá, ale připadá mi velmi stará.
A na to budeme tančit? Kde jsou ty chytlavé melodie z youtube?
Třeba se to ještě změní. Ale nic se nemění. Hudba stále zní jako ze starých gramofonových desek, ale je podivně uklidňující a lehce se dotýká mé duše.
Až mnohem později se dozvídám o rozdílu mezi argentinským tangem,
se kterým je potřeba začít a se stylem "nuevo", které má trochu jiná pravidla i hudbu.
Po první lekci, kdy se přehupujeme z nohy na nohu a snažíme se vnímat toho druhého přichází trochu rozčarování. Asi nebude tak snadné naučit se argentinské tango za několik lekcí, obzvláště, když se dozvídám, že tango nemá klasické taneční figury, ale je to více o improvizaci na tangovou hudbu.

"No maúcta, to ten můj chlap nemůže vydržet! Kreativní v naší rodině jsem přece já..." Ale mlčím a tajně doufám, že to po první lekci nevzdá. Chci přijít na kloub tomu, co je to za záhadu to tango.
Všichni jsou ten den velmi milí a přátelští, "starší a zkušenější" tanečníci nám líčí tančení tanga v těch nejúžasnějších barvách. Takže jak tedy...? Pokračujeme a uvidíme... :-)

První milonga

Milonga..milonga...milonga....
To slovo jsme na lekcích slyšeli stále dokola jako mantru. Ale co to je teda ta milonga?
Už umíme udělat pár kroků a zastavit se, tak prý je třeba to zkusit v praxi.
"No, když tak to prosedíme", říkáme si.
Obleču si šaty, nahodíme boty, co se dají použít jako taneční a vyrážíme do Hlučína.
Milonga* se koná ve velmi útulné kavárně. Není to tak špatné :-)
Sedíme všichni společně kolem velkého stolu a povídáme si. Kromě naší tangové skupiny jsou zde i lidé, které jsem nikdy v naší komunitě neviděla. Občas některý muž upře více svůj zrak na některou ženu, ona lehce přikývne a jdou tančit. Překvapuje mně, že parket je velmi malý, ale nikdo do sebe nenaráží, všichni vypadají, jakoby lehce proplouvali.

Pozoruji tančící páry.
Lehce se o sebe opírají a objímají se. Některé ženy tančí se zavřenýma očima a usmívají se. Říkám si, asi je těší, že nemusí chvíli myslet na to, co udělat na večeři anebo, kdo zase neuklidil nádobí :-) Poslouchám hudbu, která má v několika sadách vždy podobný rytmus i atmosféru, potom se mění a zrychluje nebo naopak zpomaluje a chytá za srdce. Ruku v ruce s tím se mění i nálada na parketu i v celé kavárně. Zkoušíme tančit s manželem pár kroků na jednu z písní, ale jsme tak nervózní, že to moc nejde. Odtančíme jednu píseň a zase si sedáme.

A je to tady. Má první mirada* s cizím mužem. Dívá se na mně upřeně muž s bílými vlasy a prošedivělou bradkou. Oplácím mu pohled a lehce přikyvuji s úsměvem. V duchu jsem ale vyděšená. Tančím teprve měsíc, vždyť neumím žádné kroky, to bude ostuda....
Seznamujeme se. Jmenuje se Grzegorz a je z Bielsko-Biale. Připadám si jako dítě, omlouvám se, že se teprve učím a že musí být trpělivý.
Jen se usměje a vezme mně za ruku.
První kroky jsou opravdu tragické. Celá se třesu a jsem ztuhlá.
A najednou slyším, jak mi Gregorz polsky šeptá do ucha a hladí mně po rameni....
"Zavři oči, uvolni se a představ si, že jsi jen na procházce. Venku všechno kvete a ty si prohlížíš tu nádheru kolem. Jen jdi a nemysli na nic." Mluví na mně celou tandu*. Co říká, není tak důležité, ale jeho tichý hlas mně provází celou první tangovou zkušeností s úplně neznámým partnerem. Po skončení tandy mně odvádí zpět ke stolu.

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?"

Nezakopla jsem, tančila jsem, přežila jsem a více než to... Usmívám se a duše se mi tetelí radostí z nových, nikdy nepoznaných emocí...

První zahraniční milonga

Kroky jsou jistější, už se umíme i otočit a zvládáme nějaký složitější prvek. Už jsem přestala vést partnera a trpělivě se učím ho "poslouchat" a vyslechnout.
Ale manžel má stále pocit nejistoty a marnosti svého počínání, proto se rozhodneme vyzkoušet soukromé lekce u jiného učitele. Shodou okolností zabrousíme právě k tomu prošedivělému muži, který mně provedl mou první opravdovou tangovou tandou.

Naše první soukromá lekce probíhá v restauraci v Bielsko-Biale a má opravdu skvělou energii. Dýchá to zde úžasnou atmosférou starých časů, přes vitrážová okna proniká světlo a tangová hudba sem skvěle zapadá. Je to jakoby tento prostor byl určen právě pro tango.
Učíme se znovu od začátku chodit. Tadadá.....
Po roce výuky se nám to zdá zoufalé. Ale dozvídáme se, že učit se tangově chodit budeme znovu i po deseti letech, prostě jen pilujeme svou osobní techniku a tzv. "zvyšujeme svůj osobní level".

Po výuce začíná milonga. Nechceme tam zůstat, vždyť nic neumíme, ale Grzegorz se nenechá odbýt, že prostě musíme zůstat. Připravuji se na to, že budeme sedět a snad si zatančím dvě nebo tři tandy za večer, jako už to znám. To asi zvládnu.
První mirada, první tanda, druhá mirada, druhá tanda, třetí tanda, ještě jsem si ani nesedla a jdu zase tančit... Všichni nás objímají a tančí se mnou.
"Nechápu, jak je to možné, musí přece vidět, že nic neumím?"

V Bielsko-Biale je silná tangová komunita a polská povaha je prostě otevřenější a vstřícnější, než ta česká. Raduji se, jak se mi hodí znalost polštiny a cítím se jako doma. Partneři samozřejmě poznali, že jsem začátečník, ale nenápadně a trpělivě zkoušejí navádět věci, které neumím, někdy to jde hůře, někdy lépe, ale usmívají se na mně a díky tomu neztrácím motivaci. Můj manžel se ale neodhodlá tančit s někým cizím, jen se mnou a po soukromé lekci a dvou hodinách milongy odcházíme domů. Překročit pomyslný tangový Rubikon a vyzvat k tanci naprosto cizí ženu asi není vždy úplně snadné. Nevzdáváme to a pokračujeme. Ve výuce, ve workshopech, v milongách.

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?"

Má touha přijít na to, proč lidé i několik večerů týdně nazouvají taneční boty, opouštějí své domovy a někdy i partnery, aby se ponořili do tanga je stále silnější.

První tango maraton

Vyzkoušeli jsme různé workshopy, učitele, milongy, tančila jsem s různými tanečními partnery, někdy to šlo dobře, někdy hůře. Hodně záleželo na mé náladě, na únavě, na atmosféře, na lidech. Tango jsem si "užívala" v rámci zábavy, pohybu, příjemné komunity a fotografování tanga. Už se lépe orientuji v tanečních botech i v hudbě. Přesto zatím odolávám další výzvě.

Tango maraton*.
Toto slovní spojení je na žebříčku mých přání velmi vysoko. Ale zdá se mi, že stále neumím tolik, abych vydržela tančit celý víkend. Najednou však přichází nabídka fotit 4 dny tango maraton v Polsku. Neodmítnu.
Musím říct, že to není tak úplně bez překážek. Nervozita dokáže své, obzvláště, když jedu úplně sama. Zabalím své dvoje tangové boty,
šaty - na každou milongu jedny, ještě něco navíc a vyjíždím.
Čeká mně asi hodinová cesta autem. Hotel, kde se maraton koná, je až nahoře na kopci v romanticky zasněžených polských Beskydech.
První večer jsem tak nervózní, že udělám stěží krok a celkově jsem "zaseknutá". Jen díky trpělivosti zkušených partnerů první večer vydržím. To mi ale nebrání v tom pozorovat s chutí všechny tančící páry a nasávat úžasnou atmosféru. Ta je celkově jiná než na milongách, které jsem zatím navštívila. Méně se mluví a více tančí. Užívám si i focení, emoce v párech hrají všemi barvami, je co fotit. Další dny se více a více uvolňuji a v neděli už se vznáším. Nohy bolí tak, že mám pocit, že už se na nich neudržím. Takže každé ráno běhám bosky ve sněhu na terase svého pokoje a podaří se mi vydržet až do úplného konce v neděli večer.

Říká se, že na svůj první maraton nikdy nezapomenete, je prostě výjimečný.
A můžu to jen potvrdit.

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?

Je mi jedno, že jdu tančit třeba jen jednou za hodinu, protože každý tanec stojí za to. Učím se automaticky nesklopit oči a neuhnout pohledem ani na větší vzdálenost. Je mi jedno, jestli jsem tam sama nebo někoho znám. Je mi jedno, kolik je hodin. Je mi jedno, že i když se dostanu do postele až nad ránem, stejně neusnu, protože mi v hlavě stále hučí tangové melodie. Jen sedím a s úžasem pozoruji ten kolotoč, kterému se říká tango. A mám pocit, že jsem součástí velkého společného objetí.

Poslední tango

Je to už pár let, co jsem nesměle udělala svůj první tango krok. Poslední roky jsem se více věnovala své ženské technice a soukromým lekcím tanga s různými lektory. Učila jsem se opravdu "poslouchat hudbu" a učila jsem se tomu "být spolu".

Už od první lekce stále slyšíte:
"Tančete na hudbu, hudba je v tangu to, co vás vede".
Ale co si budeme povídat, většinou byla vždy hudba spíš rušící prvek. Důležité bylo vyhovět partnerovi, radovat se, že chápu, co se po mně chce a stihnu to i udělat. K uspokojení v tangu stačilo vlastně velmi málo.

Ale jednoho dne přestávám myslet na kroky.
Přestávám myslet na to, jestli je partner spokojený s tím, jak reaguji na jeho vedení. Jestli chtěl to nebo ono a jestli se mi povedlo to opravdu udělat v rytmu.
"Jednoho dne opravdu slyším hudbu a chci ji zatančit."
Je potřeba taky ale napsat, že ne všichni partneři slyší hudbu stejně, takže opravuji větu:
"Jednoho dne slyším hudbu stejně jako můj partner a chceme ji spolu zatančit."

V momentě, kdy se to stane, zapomínám na to, kde jsem, proč jsem tam přišla, kolik je kolem nás lidí a jestli dělám to, co mám. Prostě cítíme tanec
a kroky společně skrze hudbu.
Noříme se jen do tónů, rytmu a příběhů tangové hudby. Někdy je to jen pár okamžiků, někdy jedna píseň, která nám "vnitřně sedla", někdy je to celá tanda a někdy prostě nechceme přestat tančit a přes cortinu* protančíme plynule do další tandy (i když to se v tangu dělá jen velmi výjimečných případech, tango código* má přesná pravidla).

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?"

V tuto chvíli je pro mně jedním z důvodů "proč chci tančit" to hledání momentů, kdy slyším s partnerem stejně hudbu. Tento pocit tangového "propojení skrze hudbu" si vnitřně emočně velmi silně užívám.

Tangová hudba.
Ta hudba, která se mi ze začátku zdála být "divná a stará", často je slyšet
i praskání gramofonové desky, ze které byla vytažena, mně teď chytá za duši, hladí nebo bolí a vede. Tangová hudba se od konce 19. stol. stále vyvíjí a trochu mění. Tango se dá vlastně tančit téměř na cokoliv, ale i ty nejstarší kousky dovedou povznést.
Mé "poslední tango" jsem si zatančila pár dnů před koronavirovou karanténou. 

Tango v době koronavirové

Najednou se vše zastavilo, všechny tangové akce byly zrušeny nebo se objevují jen zřídka. Zavřely jsme v Ostravě taneční studio a pozaději tančíme jen v malých skupinkách. Často mně napadají myšlenky, jak se museli cítit v Argentině, když jim zakázali na mnoho let tančit. Vnitřní prázdnota a smutek... Přestali jsme ze dne na den společně tančit a naše těla zvyklá na příliv endorfinu ze vzájemného objetí strádají.
Co teď dělám, když netančím?
Čekám... :-) a poslouchám tangovou hudbu. Jsem součástí sociálních komunit a online milong, které teď vznikají, abychom mohli "být spolu" alespoň virtuálně. Sleduji některé online výuky a trénuji. Učím se dělat tangocvého DJ, skládat tandy* a těším se, až budu hrát na nějaké milonze. Nazouvám tangové boty a tančím po kuchyni. Občas "nakopnu" při tréninku kočku, která se mi připlete pod nohy. Asi i ona chce taky přijít na to, proč tančit tango :-)
Často přemýšlím o tangu a o tom, proč chci vlastně tančit....

"Proč chci právě teď tančit argentinské tango?"

V tangu je stále co se učit, je to příběh na celý život. A já už se velmi těším na další kapitolu a na to, co dalšího mně ještě v tangu překvapí.

text: Soňa Komárková (Tanguera centrum)

*milonga
Tančírna argentinského tanga

*mirada
V argentinském tangu je zvykem zvát dámu na parket pomocí očního kontaktu, kterému se říká mirada. Žena, která chce tančit, se rozhlíží po sále. Pokud se pohledem potká s partnerem, se kterým zrovna tančit nechce, prostě se podívá jinam. Pokud tančit chce, na pozvání lehce přikývne hlavou (cabeceo).

*tanda
3 nebo 4 skladby stejného stylu, většinou od stejného skladatele, ze stejné doby. Bývá zvykem tančit celou tandu s jedním partnerem až do konce.

* tango maraton
Víkendová tangová událost (někdy i delší). Skládá se zpravidla ze souboru několikahodinových milong jdoucích po sobě od poledne až do brzkých ranních hodin. Nejde o soutěžní záležitost, prostě jen tančíte, kdy máte chuť,
ve dne nebo v noci.

*cortina
Krátká skladba úplně jiného charakteru než tangová hudba, oddděluje od sebe tandy. Partneři se během cortiny mohou vrátit na své místo. Na cortinu většinou netančíme.

* código
Tradice argentinských milong stvořila kodex nepsaných pravidel, které umožňují lidem pohodlně tančit i v přeplněném sále.